
Ráno ještě sníh tiše křupal pod nohama, ale všichni už věděli, že je to naposledy.
Děti odpoledne vyběhly ven s čepicemi nakřivo a rukavicemi promočenými už po pár minutách. Postavily poslední sněhuláky – trochu s křivými nosy a ozdobené s klaciky, posbíranými kdoví odkud. Děti se smály, koulovaly se a dělaly andělíčky. Sníh už nebyl tak nadýchaný, pomalu tál, začalo pršet.
„Tak zase za rok,“ řekl někdo a všichni přikývli, alespoň poslední foto! A rychle do teplíčka.
